Teksto

 C Z vojenské stanice, tam poblíž hranice 
Mexičan Joy svoji černovlasou ženu  G měl 
a domek hliněnej s malými okny, z kterých mu mávala, 
když kolem s patrolou  C jel. 
Dítě spolu měli před Květnou nedělí a vítr dětský pláč 
 C7 svou písní přehlušo F val, 
ústa s barvou vína  C a jméno Feleena té dívce mexické 
 G osud tam do vínku  C dal. 

Když malá bývala, vždy ráda sedala na kopci odkud vídala z El Pasa zář 
a vítr zvečera plný těch světel šeptal jí do snění a chladil ji horkou tvář. 
Jak poníka laso táhlo jí El Paso a tátu prosila aby ji tam někdy vzal, 
ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal. 

A roky letěly, děvče už dospělý rozhodlo se že chce jenom tam v El Pasu žít, 
otec když tvrdě spal vzala svý šaty a vítr pomáhal jí stopy k El Pasu skrýt. 
Tam život začíná, červená kantýna, její smích orchestr honky-tonk přehlušoval, 
ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal. 

Už není nevinná číšnice Fellena, už lásku od dneška do zítřka moc dobře zná, 
zná sliby pastorů, zlato prospektorů a přitom se jí o jedný velký lásce zdá. 
Pak přišlo to štěstí, vstoupil jí do cesty, muž, kterej jinej než ti, co dřív znala, se zdál, 
ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal. 

Oči plný něhy a divný příběhy vyprávěl a hned neříkal že ji má rád 
písničky o koních, balady z farem s banjem jí zpívával a s větrem uměl se smát. 
Teď život začíná, cítila Feleena, po pláních chodili a vítr s nimi se smál, 
ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal. 

Z vojenské posádky dal se s ním do hádky chlap, kterej Feleenu pro sebe marně mít chtěl, 
zvuky dvou výstřelů zazněly nocí, ale jen jeden z těch výstřelů měl správnej směr. 
Stýská se Feleeně v červený kantýně, on rychle odjížděl když měsíc za mrakem stál, 
ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal. 

Náboje u pasu, čekali v El Pasu v záloze ti, co mu nechtěli Feleenu přát, 
v sedle se naklonil tak nějak stranou a mokrej rudej květ začal mít na prsou znát. 
Konec je naděje, na všecko pozdě je, Feleeno, neplač a směj se, jak já jsem se smál, 
ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal. 

Pušku z jeho sedla proti nim pozvedla a zas se ozvala smrtící série ran, 
růže z jejích vlasů k pasu mu padla a ticho rušil pak už jen křik divokejch vran. 
Pár jezdců zbloudilých slyšelo jejich smích vítr ho za nocí směrem od El Pasa hnal, 
ústa s barvou vína a jméno Feleena té dívce mexické osud tam do vínku dal.