Teksto

Otevři dveře dokořán, ať každej z těch co kolem jdou,
 celej den zpívá jen tu mou toulavou,
 vždyť její nápěv každej zná.

 Palec kouká z bot a zrovna do louže jsi šláp
 Po skrání stéká pot, musíš se tomu začít smát.
 Slunce z mraků vystoupí a usuší ti tvář,
vítr hvízdá ti se mnou píseň mou, co já ti zpívám.

 Otevři dveře dokořán, ať každej z těch co kolem jdou,
 celej den zpívá jen tu mou toulavou,
 vždyť její nápěv každej zná.

 Marně hledáš stín a chůzi máš jen loudavou.
 Senem voní stráň, když na ni klesneš únavou.
 Do trávy si polož vak a můžeš chvíli snít,
 proti smutkům si vezmi tenhle lék, co já ti dávám.

 Otevři dveře dokořán, ať každej z těch co kolem jdou,
 celej den zpívá jen tu mou toulavou,
 vždyť její nápěv každej zná.

 Do kraje padne stín a tys tu chvíli zůstal stát,
 když zaslech ́jsi pár tónů, z té co máš už dlouho rád.
 Potom poslední ti ujel vlak, jen v dálce zahouká
 a když svítá, tak sám si začneš tou, co já ti zpívám.

 Otevři dveře dokořán, ať každej z těch co kolem jdou,
 celej den zpívá jen tu mou toulavou,
 vždyť její nápěv každej zná.