Teksto

1.
 G                                   D 
Chladná je tvoje tvář jak kámen vyrytá
                               G 
a bílá, jak růže ve stínu ukrytá.
Sejdi z hor dolů st ztratí tvoje tvář barvu
 D 
skal,
                                        G 
sejdi z hor dolů, když nechceš vadnout dál.

2. 
Jsi kytka bílá, jak pod kamenem zrána vykvetlá,
a chladná, jak padlý sníh je ruka tvá.
Když slunce zář se večer schová za zelenou stráň,
pak zčervenáš, až sevřu tvoji dlaň.

3.
Bílá už je jen kytka, co teď v klopě mám,
a chladný už jen plný vína džbán.
Zvony vyzvání, na naši svatbu všechny hosty zvou,
a chlad tvých dlaní už zůstal vidinou.