Teksto

 D 


Na Okoř je cesta, jako žádná ze sta,
roubená je stromama.
Když jdu po ní v létě, samoten na světě,
sotva pletu nohama.

Na konci té cesty trnité, 
stojí krčma jako hrad, jako hrad. 
Trampi se tam sešli, hladoví a sešlí ,
začli sobě notovat. 

Na hradě Okoři světla už nehoří,
bílá paní šla už dávno spát.
Ta měla ve zvyku, dle svého budíku,
o půlnoci chodit strašívat.

Od těch dob, co jsou tam trampové,
nesmí z hradu pryč, z hradu pryč. 
 A tak zatím v podhradí se šerifem dovádí,
on jí sebral od komnaty klíč.

Jednoho dne z rána roznesla se zpráva,
že byl Okoř vykraden.
Nikdo neví dodnes, kdo to tenkrát odnes,
nikdo nebyl dopaden.

Šerif hrál celou noc mariáš
s bílou paní v kostinci, v kostinci. 
Místo aby hlídal, zuřivě ji líbal, 
dostal z toho zimnici. 

Na hradě Okoři světla už nehoří
bílá paní šla už dávno spát. 
Ta měla ze zvyku, dle svého budíku, 
o půlnoci chodit strašívat. 

Od těch dob, co jsou tam trampové
nesmí z hradu pryč, z hradu pryč. 
 A tak zatím v podhradí se šerifem dovádí, 
on jí sebral od komnaty klíč.

Od těch dob, co jsou tam trampové
nesmí z hradu pryč, z hradu pryč. 
 A tak zatím v podhradí se šerifem dovádí, 
on jí sebral od komnaty klíč.